Kameny zmizelých

Zobrazit všechny fotky (2) Zobrazit všechny fotky (2)

Úvod

V dlažbě chodovských ulic najdete takzvané Stolpersteine, kameny zmizelých. Položil je zde německý sochař Gunter Demnig, který jich po celé Evropě rozmístil už více než 80 tisíc. Jedná se o kamenné kostky s destičkou, na níž je vyryté jméno a datum, mají poukazovat na tragické osudy obětí holokaustu. Chodov se v roce 2015 stal prvním městem v Karlovarském kraji, kde se tyto vzpomínkové kameny objevily.

Devět kamenů zmizelých najdete před dnešním obvodním oddělení policie, Staroměstská 18, které byly položeny na památku rodiny židovského obchodníka Eduarda Kronbergera. Většina rodiny zemřela v Osvětimi. Konce války se dožili pouze Ruth a Kurt Kronbergerovi, které do bezpečí přepravily takzvané Wintonovy vlaky. Jejich potomci se zúčastnili slavnostního aktu odhalení pamětních kamenů v Chodově. Kronbergerovi - chodovské oběti holocaustu Tři kameny zmizelých jsou umístěny před chodovskou obřadní síní, kde připomínají Bedřicha Kettnera, jeho ženu Marianu a syna Jiřího, kteří zahynuli ve vyhlazovacích táborech. Příběhy těchto lidí byly tragické samy o sobě, ale o to strašlivější, že je součástí holocaustu, během kterého zemřelo šest milionů lidí jen proto, že se narodili jako Židé.

Dva kameny zmizelých se nachází před budovou České spořitelny, kde žili obchodník Max Heller a jeho dcera Kitty. Kameny v rámci 80. výročí Křišťálové noci položil v pátek 9. listopadu 2018 Chodovák Osvald Polák. Zaskočil tak za německého sochaře a autora tohoto projektu Guntera Demniga. Před obchodním domem Prior na Staroměstské ulici byly 9. listopadu 2019 položeny dva kameny zmizelých, kde původně byly domy, v nichž bydlely Ida Sommerová a Eleonora Baschová.

Další dva kameny zde byly položeny v roce 2021 za členy rodiny Sommerovy. Jeden za Gretu Rosenbaumovou, rozenou Sommerovou (1908-1944) a druhý za Editu Sommerovou (1913-1942), dcery Idy Sommerové.

Dalších šest kamenů přibylo v ulici Dukelských hrdinů v místě, kde stál činžovní dům rodiny Wilhelma Schwabacha. Rozvětvenou rodinu Schwabachů založil obchodník Wilhelm Schwabach (1858-1941), pocházející z Teplic. Do Chodova se přistěhoval za obchodem na počátku 90. let 19. století. Měli zde velký obchod s potravinami a patřil jim jeden z domů v tehdejší Fenklově ulici. Většina rodiny uprchla z Chodova hned krátce po obsazení pohraničí na počátku října 1938. Doma v Chodově zůstal jen starý Wilhelm Schwabach, kterému tehdy bylo již 80 let, a jeho žena Elsa. Syn Otto se svou rodinou uprchl do Prahy, odkud se v následujícím roce pokoušel vycestovat do zahraničí. Bohužel, žádná země v té době židovské uprchlíky již nepřijímala," uvedl chodovský městský historik Miloš Bělohlávek. V srpnu 1942 byla rodina transportována do Terezína a o půl roku později byli zařazeni do transportu do vyhlazovacího tábora. Transport nesl označení Cq a vyjel z Terezína 20. ledna 1943. Z dvou tisíc osob v transportu přežil válku jen jediný člověk. Otto Schwabach, jeho žena Valerie, třináctiletý syn Bedřich i sedmiletý Kurt byli zavražděni v plynové komoře krátce po příjezdu do Osvětimi. Wilhelm Schwabach byl přesídlen do židovského tábora pro přestárlé v Odeři u Hroznětína. Zde bylo shromážděno několik stovek židovských obyvatel regionu ve velmi vysokém věku. Ti zde kvůli nedostatku péče a strašným podmínkám umírali sešlostí věkem, vyčerpáním, ale i na nemoci, které se táborem šířily. Wilhelm Schwabach zemřel 18. dubna 1941 a je zatím nejstarší známou chodovskou obětí holokaustu. Když byl zavražděn, bylo mu 83 let.

Poslední čtyři kameny byly položeny v roce 2022. Dva kameny zmizelých za Mořice a Albinu Kohnovi v ulici Vančurova 700 a dva kameny za Rudolfa a Gertrudu Brumlíkovi v ulici Staroměstská 377, naproti České pojišťovně. První rodinou je zvěrolékař Mořic Kohn se svou ženou Albínou, Bylo jim už sedmdesát, když do jejich bytu 13. září 1938 vtrhli chodovští henleinovci, zničili jim byt a donutili je uprchnout do Prahy. Manželé Kohnovi byli zavražděni v Treblince. Druhou rodinou jsou manželé Brumlikovi. Jasnovidec, chiromant a médium Rudolf Brumlik se přiženil do rodiny bohatého chodovského obchodníka Zikmunda Porgese, u kterého i se ženou Gertou od roku 1935 také žili. Ve 30. letech byl známý pod pseudonymem Anonymus, podílel se na vyšetřování vraždy Otýlie Vranské a předpověděl smrt Antonína Švehly. Bohužel, svému vlastnímu osudu neutekl. I se svou mladou ženou byl zavražděn v Osvětimi. Pronásledování Židů během druhé světové války dopadlo tvrdě i na sta tisíce osob, které se samy za Židy nepovažovaly a v některých případech dokonce o svém židovském původu ani nevěděly. Bez ohledu na to však tito lidé byli podle norimberských zákonů považování za příslušníky židovského národa a bylo s nimi podle toho zacházeno.

Typický je v tomto směru osud chodovského lékaře Bedřicha Antonína Kettnera a jeho rodiny. Bedřich (někdy též psán Friedrich, případně Fritz) se narodil roku 1889 židovským rodičům Heřmanovi a Leonoře Kohnovým. Jeho otec byl obchodník s chmelem v Žatci a Kohnovi patřili k místní židovské obci. Podle židovských tradic byl Bedřich osmý den po svém narození obřezán a je pravděpodobné, že v dětství byl k židovství veden a prošel všemi židovskými iniciačními rituály. Nevíme a zřejmě už ani nikdy nezjistíme, co se v rodině stalo, je ovšem téměř jisté, že mezi rodinou a mladým Bedřichem došlo k závažné roztržce. Lze tak usuzovat z toho, že hned po dosažení plnoletosti se nechal pokřtít (při křtu přijal jméno Antonín) a na jeho žádost mu bylo rozhodnutím úřadů v září 1908 změněno příjmení z „Kohn“ na „Kettner“. Ještě v tom samém měsíci se také zapisuje ke studiu medicíny na c. k. německou univerzitu Karlo-Ferdinandovu v Praze, kde úspěšně odpromoval v červenci 1914, jen několik dnů před vypuknutím první světové války.

Po skončení války, kterou z velké části prožil jako lékař na frontě, se Bedřich Kettner přestěhoval do Chodova, kde si založil lékařskou praxi a seznámil se s o dvanáct let mladší Marianou Pickovou, dcerou vrchního rady státních drah z Karlových Varů. Jelikož on byl oficiálně katolík a jeho nastávající žena Židovka, uzavřeli v listopadu 1928 v té době ne ještě zcela běžný civilní (úřední) sňatek. Novomanželé se nastěhovali do nově dokončené vily čp. 481 v dnešní Komenského ulici v Chodově, kterou nechal Bedřich vystavět a kde měl zároveň svou lékařskou ordinaci. Lékařské ordinace zde pak sídlily až do sedmdesátých let 20. století, kdy byla budova přeměněna na obřadní síň, kterou je dodnes.

V tomto domě se jim také v roce 1930 narodil jejich jediný syn Jiří, jehož nechal jeho otec v chodovském kostele svatého Vavřince pokřtít. To se ovšem neobešlo bez přísežného prohlášení Mariany Kettnerové. Ta musela před křtem slíbit, že dovolí výchovu svého syna v římskokatolické víře. Třicátá léta se nejen v Chodově nesla ve znamení stupňující se nenávisti k židovskému obyvatelstvu a situace v sousedním Německu dokazovala, že to nejhorší může teprve přijít. Když došlo v polovině září 1938 k prudkému zhoršení mezinárodní politické situace a v pohraničí přestalo být bezpečno, rozhodl se dr. Kettner se svou rodinou odejít do zatím bezpečné Prahy, kde se nastěhoval do smíchovského bytu svého tchána Huga Picka. Zde také požádal o možnost vykonávat svou lékařskou profesi.

V nových poměrech tzv. druhé republiky byl ovšem jako osoba židovského původu nežádoucí a proto mu byla počátkem ledna 1939 tato žádost zamítnuta. V odůvodnění se dočteme, že se tak stalo „vzhledem k mimořádným poměrům a z důvodu veřejného zájmu…“. V listopadu 1938 si Bedřich Kettner také zažádal o cestovní pas, s platností do dubna 1939, a do žádosti uvedl jako místo cesty „Curych“. Nevíme s jistotou, zda Švýcarsko v této době navštívil, ale je to velmi pravděpodobné, neboť v této době si v jedné ze švýcarských bank manželé Kettnerovi zřídili bankovní účet, který je aktivní dodnes. Pravděpodobně si tímto způsobem chtěli připravit cestu pro případnou emigraci, o kterou se poprvé pokusili krátce na to.

Počátkem března 1939 měli již všechna úřední povolení a chystali se odjet do Anglie. Bohužel přišel 15. březen, kdy německá vojska vstoupila do zbytku Československa a zřídila Protektorát Čechy a Morava - jen o pár dnů tak jejich plán nevyšel a osud Kettnerových tak byl víceméně zpečetěn. V dalších měsících vstoupila v platnost celá řada protižidovských omezení, které dolehly i na rodinu dr. Kettnera. Židé nesměli nadále vykonávat funkce ve veřejné správě, nesměli pracovat jako lékaři, právníci, učitelé, ztratili právo nakládat se svým majetkem, nesměli navštěvovat veřejné prostory jako kavárny a restaurace.

V této atmosféře omezení a strachu se rodina ještě jednou pokusila opustit Protektorát a to počátkem roku 1940. I tento pokus bohužel nevyšel. Bedřich Kettner byl krátce před plánovaným odjezdem totiž zatčen a uvězněn v chebské vazební věznici, kde byl obviněn z porušení §218 Říšského trestního zákoníku. Toto ustanovení se týká zákazu potratů, které měl provádět ještě v době, kdy působil jako lékař v Chodově. Na základě čtrnácti údajných případů provedené interrupce byl 24. dubna 1941 Bedřich Kettner pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v délce dvou let. Jeho další osud zatím není zcela jasný.

Víme jen tolik, že 27. června 1942 byl dr. Bedřich Anton Kettner převezen do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde zemřel o pouhé dva dny později. V záznamu o jeho úmrtí se uvádí jako příčina "sebevražda působením vysokého napětí". Sebevražda tímhle způsobem byla v koncentračních táborech celkem častá - říkalo se tomu mezi vězni "jít do drátů". Spočívala v tom, že vězeň naběhl do ohradního plotu, kterým procházelo vysoké napětí způsobující okamžitou smrt. Stejně často vězně na ohradník naháněli dozorci, případně tak kamuflovali vraždy utýraných vězňů. Co se přesně stalo, se asi už nikdy nedozvíme. Jeho manželka Mariana a syn Jiří byli mezitím nuceni odejít ze smíchovského bytu, který převzal nežidovský majitel, a přestěhovali se do podnájmu v Libni. O Bedřichově smrti zřejmě netušili, když jim počátkem léta 1942 přišel příkaz k nastoupení do transportu. Dne 27. července 1942 odjela Mariana s dvanáctiletým synem Jiřím do terezínského ghetta, odkud byli 15. prosince 1943 odvezeni transportem s označením „Dr“ do vyhlazovacího tábora v Osvětim, kde oba zemřeli. Neznáme přesný den jejich smrti. Víme ale - podle po sobě jdoucích přidělených osobních čísel - že až do smrti byli Mariana a Jiří spolu. Dr. Bedřich Kettner, jeho žena Mariana a syn Jiří. Tři jména, tři lidské osudy. Bedřich Kettner a jeho blízcí nemají hroby, nezbyl nikdo, kdo by na ně vzpomínal. Připomínejme si je tedy alespoň my. Nezapomínejme na oběti holocaustu. Nezapomínejme na to, jakého zla je schopen se člověk dopustit na člověku.