Chodov

Úvod

Chodov je městem ležícím mezi Karlovými Vary a Sokolovem severně od řeky Ohře, v Chodovské pánvi, chráněné ze severu, jihu a západu Krušnými horami a Slavkovským lesem. Počet obyvatel se blíží ke 14 tisícům a díky tomu se Chodov neustále kulturně a společensky rozvíjí. Historicky je znám díky produkci růžového porcelánu a širokému zastoupení strojírenské a potravinářské výroby.

Historie

První písemná zmínka o Chodovu pochází z listiny českého knížete Jindřicha Břetislava, která je datována do let 1195 - 1197. Touto listinou vzal kníže v ochranu všechny statky cisterciáckého kláštera ve Waldsassenu, kterému v té době Chodov patřil.

V polovině 14. století byl waldsassenský klášter donucen z finančních důvodů část svého majetku prodat a Chodov se tak v průběhu dalších staletí stal majetkem celé řady regionálních šlechtických rodů. V letech 1644 - 1733 patřil Horní i Dolní Chodov šlechtickému rodu Plankenheimů, z jejichž éry se nám dochovaly nejstarší stavebně historické památky (kostel sv. Vavřince, boží muka, mariánský sloup a socha sv. Šebestiána). Zámeček, postavený tímto rodem na počátku 18. století, byl po roce 1810 využit k výrobě kameniny a porcelánu. Postupem času se budova plankenheimského rodového sídla stala součástí areálu chodovské porcelánky a zcela zmizela pod novodobými dostavbami. V 19. století došlo k výrazné změně v životě Chodova - ze zemědělské vesnice se stalo průmyslové město.

Díky průmyslovému rozvoji (hornictví, železnice, strojírenství, porcelán) byl Chodov v roce 1869 prohlášen za městys a roku 1894 jej císař František Josef I. povýšil na město a udělil mu městský znak.

Znak města

Město Chodov používá historický znak, který mu byl 30. září 1894 udělen císařem Františkem Josefem I. jako symbol povýšení městyse na město. Znak tvoří čtvrcený štít se srdečním štítkem uprostřed. Srdeční štítek je černý, v jeho spodní polovině je palisádový plot hnědé barvy, s jedním příčným břevnem nahoře. První a čtvrté pole čtvrceného štítu je zlaté a druhé a třetí je zelené. V prvním poli jsou nad zeleným pahorkem zkřížená hornická kladiva celá ve stříbrné barvě. Druhé pole vyplňují dva zkřížené zlaté snopy. Ve třetím stojí stříbrný antický džbán a čtvrté pole zdobí černé okřídlené železniční kolo. Kolem štítu je hnědé arabeskové rámování završené nahoře hnědou zděnou korunou se čtyřmi věžovými výběžky. Srdečním štítkem se přihlašuje tento městský symbol k tradicím a připomíná období vývoje Chodova pod jednotnou vládou rodu Plankenheimů. Pole v hlavním štítu vyplňují atributy symbolizující obory, které se významně podílely na rozvoji Chodova, který se v historicky krátké době přeměnil z vesnice na město.

Není mnoho osobností evropského formátu, které se dají spojovat s naším městem. Chodov většinou stál stranou velkých historických událostí. Jedinou, ale o to zajímavější výjimkou je návštěva římského císaře a českého krále Josefa II. v říjnu roku 1779. Josef II. byl synem Marie Terezie a po její smrti v roce 1780 se proslavil jako velký reformátor - v roce 1781 zrušil nevolnictví a Tolerančním patentem povolil ve své říši i jiná náboženství, než katolické. V chodovské kronice je k tomu následující zápis z počátku 20. století. "Kromě pověstí je mnoho příběhů, které se předávají z pokolením pokolení až do našich časů. Když se kvůli sporu o bavorské nástupnictví v roce 1779 rozhořela válka mezi Rakouskem a Pruskem, projížděl císař Josef II. s velkou vojenskou silou přes zemskou hranici skrze Krušné hory. Prvního října toho roku přijel do Ostrova a dalšího dne pokračoval v cestě přes Chodov do Chebu. V Chodově císař poručil zastavit a v místním hostinci na kostelním náměstí (v dnešním hostinci u Zlatého Jelena) se krátce občerstvil. Hosté v šenku byli přítomností císaře zcela ohromeni a zpráva se šířila vesnicí jako blesk. Staří i mladí nechali všechno ležet a spěchali k hostinci, aby dali císaři najevo svou věrnost a lásku. Po krátké zastávce nasedl císař na koně a vydal se se svým doprovodem po nové poštovní cestě přes Wintersgrün-Berghäuser (část Vintířova zaniklá během důlní činnosti) dále do Svatavy a Chebu. Tato příhoda se společně se zrušením nevolnictví stala hlavním důvodem, proč byl později v Chodově postaven císaři Josefovi pomník.