Památník ženského koncentračního tábora ve Svatavě

Zobrazit všechny fotky (2) Zobrazit všechny fotky (2)

Úvod

Pomník obětem tábora ve Svatavě se nachází v místě dříve zvaném Auerleiten, dnes Podlesí. Pomník zrealizovala mezi lety 1963-1964 akademická šperkařka a sochařka Daniela Vodáková-Vinopalová, která je taktéž autorkou Pomníku ženám, které zahynuly za okupace na pochodu smrti v Krásně (1960). V sedmdesátých a osmdesátých letech se zde nacházela i pamětní síň.

Tábor ve Svatavě byl zřízen v říjnu 1943, jako pobočka Ravensbrücku. Mužské komando jej připravovalo na příchod prvních vězeňkyň, jimiž bylo 200 Francouzek, které sem dorazily v dubnu 1944. Tábor byl převeden pod správu koncentračního tábora ve Flossenbürgu, přičemž k 1. září 1944 zde již bylo vězněno 1 051 žen. Celkem Svatavou prošlo 2 046 osob, z toho 773 Židovek a 218 Romek. Dalšími vězněnými byly Polky, Češky, Slovinky, Maďarky, již zmíněné Francouzsky a dokonce i 2 Španělky. Poslední vězeňkyně přišly do tábora 8. března 1945 z Gross-Rosenu. Ubytovány byly zpočátku přímo v tovární budově, kde pracovaly ve výrobě leteckých součástek, později v barácích vzdálených 800 m od pracoviště.

Tábor byl obehnán plotem z ostnatého drátu nabitým elektřinou. V rozích tábora stály strážní věže. K evakuaci tábora došlo 20. dubna 1945, kdy nacisté vyhnali ženy na tzv. pochod smrti. Hladové a vyčerpané ženy putovaly pěšky až stovky kilometrů, aby je blížící se americká armáda nenašla. Jedna kolona se vrátila do Svatavy, kde byla 8. května 1945 osvobozena Američany. Druhá se dostala do Bítozevsi na Žatecku a třetí byla hnána až do Volar a Prachatic. ** Daniela Vinopalová-Vodáková (1928-2017) studovala v letech 1948-50 na Pedagogické fakultě u prof. Karla Lidického a poté na pražské akademii, nejdříve v přípravce prof. Laudy (1950-51), poté u prof. Karla Pokorného (1951-55). Po studiu se však snažila vymanit z vlivu svých učitelů i socialistického realismu a najít si vlastní moderní projev. Na konci 50. let se zabývala ženským aktem - tehdy byla ovlivněna významným anglickým modernistou Henry Moorem.

Právě motiv ženského aktu v moorovském ladění uplatnila při soutěžních návrzích dvou pomníků věnovaných utrpení žen za okupace, provedených v letech 1960-1964. Oba byly nakonec vybrány k realizaci. "Na obou realizacích jsem pracovala, jak nejlépe jsem uměla. Chtěla jsem, aby vzpomínka na utrpení těchto žen vyzněla bez patosu, aby si zachovala lidský rozměr. V obou případech bylo bohužel do těchto prací zasahováno bez mého vědomí. (...) Okolo pomníku ve Svatavě byly postaveny v období normalizace jakési zátarasy, myšlené snad jako vymezení tamnějšího prostoru, ale mému záměru úplně cizí."