Kostel svatého Jiljí

Lomnice

Úvod

Dominantou obce Lomnice je bezesporu stavba kostela sv. Jjiljí. Stavba byla původně kaplička. Šlo o gotickou stavbu, z níž se dochoval pouze portál z 15 století ve východní straně presbytáře kostela. Roku 1322 získal Mikuláš Winkler, z rytířského rodu působícího na Chebsku, ve své léno hrad Sokolov s městečkem a pozemky příslušejícími k rychtě v Lomnici. Za Mikulášova syna Tomáše Winklera je rovněž prvně doložena existence lomnického kostela. Ten je obecně považován za jeden z nejstarších na Loketsku a vybudovali jej pravděpodobně první němečtí osadníci v průběhu 13. století. Pod patronací svých feudálních pánů jej zasvětili svatému Jiljí. Tento svatý, jehož atributy jsou podle tradice laň a šíp, byl považován také za ochránce kolonistů osídlujících pusté kraje. Při lomnickém kostele vznikla záhy i fara, která vedla správu církevních věcí nejen v Lomnici, ale také v širokém obvodu, do něhož patřila řada okolních vsí. Po úmrtí prvního známého faráře Jindřicha uvedl 20. prosince 1361 loketský děkan do této funkce Konráda z Hartenbergu. Stalo se tak na doporučení všech patronů kostela, tedy českého krále Karla IV., Alberta Nothafta z Thiersteinu, Tomáše Winklera ze Sokolova, pánů z Hartenbergu, zakladatelů nedalekých Hřeben a jejich příbuzných, pánů z Kynžvartu. Dodnes po rytířích z Týna zůstaly v obci některé památky, k nimž patří dobře zachovalé renesanční náhrobky vsazené do jižní a západní stěny kostela svatého Jiljí, jelikož v té době ke kostelu přiléhal hřbitov. Další zásadní mezník v historii lomnického kostela přišla s působením mocných Šliků na Sokolovsku. Se Šliky jsou svázány počátky nového náboženského vyznání na Loketsku. Díky stykům Sebastiána Šlika s Martinem Lutherem, který vyhlásil ve Wittenbergu roku 1517 zásady nového reformního náboženského učení, přišel do Lokte už o tři roky později první luteránský kněz. Jelikož sokolovští Šlikové patřili k patronům lomnického kostela a rytíři z Týna se také brzy obrátili na luterství, tak i sem byl roku 1566 dosazen luterský kněz, který převzal správu celé farnosti. Zásadní obrat dosavadního vývoje způsobilo povstání českých stavů proti Habsburkům zahájené v květnu 1618 a jim rozpoutaná třicetiletá válka. Místní farnost pocítila první důsledky přímých střetů dlouhého válečného období. Dne 3. března 1621 byla ves vypleněna Mansfeldovými jednotkami a vypálena. Oheň zničil většinu selských usedlostí i kostel. Zvon kostela byl odvezen do Drážďan. Mezi farníky byla později uspořádána sbírka a zvon byl za 17 zlatých a 22 míšenských grošů vrácen do Lomnice. Po bělohorském vítězství nad českými stavy nastolil císař Ferdinand II. Tvrdou protireformační politiku. Kromě nařízení proti zprvu nekatolickým duchovním a později všem protestantským stavům zavedlo Obnovené zřízení zemské vyhlášené pro Čechy v květnu 1627 v zemi jako jediné katolické náboženství. S podporou Nostitzů byla už roku 1625 lomnická fara obsazena katolickým knězem Eliášem Baderem a stala se jednou z prvních na Loketsku, jež dostala stabilní katolickou správu. Její faráři zajišťovali ještě dlouho také fungování zatím neobsazených sousedních farností. Lomnický farář si jako jediný z původních vrchností udržel mimo majitele sokolovského panství nadále držbu zdejších poddaných. Fara byla brzy a stabilně po nastolení rekatolizace v zemi obsazena duchovním správcem. S povýšením dosavadní fary v Sokolově při kostele sv. Jakuba 10. března 1671 na arciděkanství, jemuž byl jako filiálka podřízen i kostel v Lomnici.

Nejbližší události

Další místa v této lokalitě

Nejbližší události

Další místa v této lokalitě